Tiše a ochotně, purpura na plotně voní,
stále voní,
nikdo si nevšímá, jak život mění se v dým.
Snad jenom v podkroví, básníci bláhoví pro ní, slzy roní,
hrany jí odzvoní, rampouchem křišťálovým.
Slunce se vynoří, hned však se k pohoří skloní, rychle skloní
a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc.
Tiše a ochotně, purpura na plotně voní,
stále voní,
po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo Vánoc.